Ani nevíte, jak moc mě trápilo, když jsem trpěla akné. Bylo to opravdu škaredé, protože jsem velké akné měla jak na pleti, tak také na hrudníku a na zádech. Ani nevíte, jak moc mě to mrzelo, když se mi opravdu hodně dětí smálo, že mám na obličej pupínky. Nebyly to takové obyčejné malé pupínky, většina mého akné byly takové velké červené puchýře, že to opravdu nešlo ničím zamaskovat. I když mi moje maminka mi kupovala stále nějaké speciální mastičky nebo vodičky a další zázraky, tak mi to vůbec nepomohlo. Zkoušela jsem opravdu i různé babské rady, jak bych se zbavila akné, ale bohužel mi nic nezabíralo.
A někdy mi kolikrát také přišlo, že se to zhoršovalo. A to si nepřejte vidět můj obličej, kdy jsem třeba měla menstruaci. To bylo opravdu hrozné a nechtěla jsem vycházet ano ven. Měla jsem celý obličej tak krupičkovatý, že jsem se styděla jít dokonce i ven nakoupit. Také kolikrát to dopadlo i tak, že jsem nemohla jít ani do školy, protože jsem se tak moc styděla, že jsem z toho byla opravdu hodně nervózní. Takže potom nezbylo mi nic jiného, než potom když jsem v šestnácti letech se objednala na kožní, aby mi tam pomohli. Nepřipadala jsem si krásná. Připadala jsem si ošklivá a nechtěná.
Také mě opravdu mrzelo, že se mi všichni lidé smáli, takže jsem to všechno brala opravdu velice vážně a smutně. Paní lékařka na kožním mi předepsala nějaké dva druhy léků a taky takovou speciální vodičku, která sice smrděla, ale pomáhala mi. A během dvou týdnů jsem měla akné o něco lepší, ale zase se mi loupala kůže, jak jsem měla pleť přesušenou. Musela jsem si vybrat. Suchá pleť anebo akné. Byla jsem potom ráda, když po mém dvacátém roce života akné zmizelo a já jsem si opět zase připadala krásná. I když vím, že krása nespočívá jenom v tom, jestli člověk nemá akné, ale že krása má také mnoho podob.