Náš domov

Jenže běžný typ ÄlovÄ›ka se rád nÄ›kam vrací. A chce to mít se kam vracet. Zmožený z práce, nebo ze sportu chce pÅ™ijít nÄ›kam, kde je to jeho a kde má své zázemí. Nemusí být veliké, ale jeho a podle nÄ›j.  

Spousta lidí se domnívá, že velký byt je lepší než malý. Nu, je vÄ›tší a je v nÄ›m více místa. Ale i malý byteÄek může být útulný a může se v nÄ›m dobÅ™e bydlet. Jen je tÅ™eba si to v nÄ›m umÄ›t zařídit tak, aby nám to vyhovovalo. Tedy podle sebe. Zde není dobré se nÄ›komu pÅ™izpůsobovat. Je to naÅ¡e a my to chceme mít tak a tak. Hotovo. Nelíbí se ti to? Nemusíš ke mnÄ› chodit. Nazdar. Zde je tÅ™eba si prostÄ› dupnout. A pak si dát do bytu co líbí mnÄ›, a ne nÄ›komu druhému. Ten tu bydlet nebude.

 

Proto se můžeme na návÅ¡tÄ›vách setkat se vším možným a nÄ›kdy i se skuteÄnými raritami. U nás v ulici bydlel jeden mládenec s manželkou a dvÄ›ma dÄ›tmi a v jedné z místností mÄ›l pouze terária. V nich bylo havÄ›ti jako v menší zoologické zahradÄ›. KromÄ› hadů a gekonů také straÅ¡ilky, cvrÄci jako krmivo, ale i běžní na chov. Nevím, jak by se mi tam spalo. Ale on byl spokojený, žena si zvykla a dÄ›ti to braly jako zcela běžnou souÄást života. Nikdo se nad tím nepozastavoval.  

Jiný mladík byl zase fotbalový fanda a nebylo v jeho bytÄ› místeÄka, kde by to nedával najevo a kde byste o nÄ›co z tohoto sportu nezakopli. VlajeÄek byly plné zdi, stÄ›na vypadala jako hÅ™iÅ¡tÄ› i s Äarami a vÅ¡e bylo podřízeno kopané. ZpoÄátku to bylo takové divné, ale když si ÄlovÄ›k zvykl, tak už mu to ani nepÅ™iÅ¡lo. ProstÄ› je to tak.  

Já to mám doma kupříkladu jako ve skleníku. Ti, kteří ke mnÄ› chodí říkají, že jdou do pralesa. Malinký byteÄek je nacpán kvÄ›tinami vÅ¡eho druhu, jimž vévodí monstera, důstojnÄ› spoÄívající na kÅ™esle.  

Každý si prostě byt zařídí podle sebe. A tak je to správné. Podle toho, jak je byt zařízen se pozná zaměření majitele.